Jděte si za svým, nikdy se nevzdávejte!

Tento příběh je možná pravdivý, možná ne. Každopádně by měl být pro ty z vás, kteří s posilováním začínáte, inspirační.

Tonda vstoupil do posilovny poprvé v 16-ti letech. Spíše ze zvědavosti než s nějakým určitým cílem. Zpočátku nevěděl o posilování vůbec nic a tak jen napodoboval cviky místních cvičenců. Několik prvních tréninků se prokousával řadou pohybů, které jeho tělo doslova drtily. Tonda byl ale velice učenlivý a řídil se radami, kterými k němu občas promluvil trenér – malý podsaditý padesátiletý chlapík. Pochopil, že se musí soustředit na několik základních cviků a hlavně být trpělivý a vytrvalý. Dny se slévaly v týdny, týdny v měsíce a Tondova postava začala vykazovat známky svalového růstu. Přibral asi 4 kg, dřepoval dvanáctkrát 60kg, na mrtvý tah zdvihnul desetkrát osmdesátku a devětkrát se přitáhnul na hrazdě. Za ten půlrok, co posiloval, nevynechal jediný trénink. Posilování se stalo součástí jeho života. Byla to cesta plná překážek, ale Tonda z ní nikdy nesešel a překážce nikdy neuhnul. Když měl hodně příprav do školy, často mu nezbývalo nic jiného, než se odpoledne učit, večer odtrénovat, pak zalehnout, ráno v pět vstát a doučit se zbytek. Pak vyvstal další problém. Spolužáci začali navštěvovat diskotéky a Tonda se musel rozmyslet, zda jít s nimi a utratit peníze za zábavu, anebo zůstat doma a šetřit na vstupné do posilovny. Nikdo kromě něj neví, jak těžké to bylo rozhodování, ale posilovna téměř vždy zvítězila. A výsledky se dostavovaly: 18 měsíců poté, co mladík poprvé vkročil mezi chladné kotouče a mírně zprohýbané osy činek, přibral 10 kg. Na dřepařskou činku na každou stranu nakládal dva 20-ti kilové kotouče a celkových 95 kg zvednul desetkrát. Benčoval s pětasedmdesáti kilogramy, na mrtvé tahy zdvihal desetkrát 110 kg a na bicepsy si bral 18-ti kilové jednoručky. Trenér sledoval jeho pokrok, pod šedivými vousy se usmíval a sem tam utrousil nějakou tu cennou radu. Tonda dbal úzkostlivě na stravu, nevynechal jediné jídlo, vždy si uměl pečlivě rozplánovat celý den tak, aby stihnul vše, co musel. A pak přišel úraz. Bouračka na kole, pád, zlomený ukazováček, vykloubený palec a natažené šlachy v pravém zápěstí. Ortel zněl – 4 týdny sádra. Nešťastný Tonda div nebrečel, každým tréninkem se zlepšoval a teď tohle. Spásná myšlenka mu náhle vyvstala na mysli: „Co kdybych zkusil dřepovat??“ zeptal se sám sebe. Hned následující den již stál pod činkou a sekal jeden dřep za druhým. Zdravou rukou činku pevně držel, zraněnou rukou osu pouze lehce přidržoval, musel tedy dávat dobrý pozor, techniku měl ale vytříbenou a tím problémy s udržením činky eliminoval. Dřepoval třikrát týdně, nic jiného necvičil, hodně jedl a hodně odpočíval. Po měsíci mu byla sádra vyměněna ze zpevňovací ortézu a tak ve dřepech pokračoval. Ruka se mu zcela uzdravila po 8 týdnech. Za tu dobu a jenom díky dřepům přibral 4 kg svalů, stehno se mu zvětšilo o 2,5 cm a s 95 kg, se kterými předtím zacvičil 10 opakování, nyní dokázal provést dvojnásobný počet opakování. Vzápětí se naplno pustil znovu do svého klasického tréninku a jeho tělo doslova explodovalo novým růstem. Začal být pomalu sledován ostatními cvičenci, mezi nimiž byla i Radka, sedmnáctiletá plavkyně. Jednoho dne se spolu dali do řeči a zjistili, že toho mají společného víc, než jenom odpolední návštěvy posilovny. Začali se spolu stýkat i mimo cvičební plochu a časem mezi nimi vznikla láska jako trám. Radka Tondu podporovala v posilovně, on jí doprovázel na plaveckých závodech. Když slavil Tonda dvacetiny a měl tak za sebou čtyři roky tréninku, zařadil se mezi úzkou elitu posilovny. Byl mohutnější než 90% všech zdejších rádoby kulturistů, kteří cvičili dvakrát tak delší dobu než on, ale jejich trénink se skládal z benče, bicepsových zdvihů a z klábosení u baru. Tonda vážil 86 kg (na začátku 59 kg), na benchpress zvládl osmkrát 110 kg, zadřepoval desetkrát 130 kg a mrtvým tahem desetkrát pozvednul 160 kg. To vše díky přístupu k tréninku, k poctivému začátku, kdy absolvoval nespočet tréninkových jednotek, ve kterých se věnoval nácviku správné techniky. Zatímco kamarádi zatěžovaly parkety diskoték, on tvrdě makal. Každou překážku, bránící mu v posilování, překonal. O rok později se přihlásil na svojí první soutěž. Ale to už je jiný příběh.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here