Individuální návštěvníci Nového Zélandu se bez nákupu potravin neobejdou. Nejhorší jsou první dny, protože cenový šok je značný. Na druhou stranu se turista může už předem těšit na kvalitu novozélandských potravin. Jak se zorientovat na trhu potravin?
Na Novém Zélandu je draze, ale jenom pro cizince
Že je na Novém Zélandu draze, jsou názoru dokonce i rodilí Kiwi, kteří se vracejí z dlouhodobého (třeba pracovního) pobytu ve Velké Británii. A to už je co říct, protože Británie rovněž nepatří mezi země, kde je levně (ve Velké Británii jsou potraviny osvobozeny od DPH, která je na NZ 15%). Samotným Novozélanďanům ceny za potraviny na rodném ostrově nijak horentní nepřipadají. Vydělávají si jiné peníze, než jaké jsou v Česku.
„Průměrná mzda se na Novém Zélandu pohybuje kolem 65 000 korun za měsíc, u nás kolem 34 000 korun. Novozélandští zaměstnavatelé zpravidla vyplácejí mzdu po týdnu, případně po 14 dnech, a státem určená minimální týdenní mzda odpovídá 10 480 korunám. V Česku je jen o něco vyšší měsíční minimální mzda, a sice 13 350 korun,“ vypočítal za rok 2019 portál fondik.cz.
Portál finance.cz uvádí průměrnou měsíční mzdu na Novém Zélandu v roce 2017 jako 4 902 NZ dolarů, což je asi 75 tisíc korun.
- Kdo přijel na Nový Zéland krátkodobě pracovat, bude mít po čase pohled regálů či vitrín s potravinami veselejší. Návštěvníci, kteří přijeli jen zemi poznávat, se musí nejprve „rozkoukat“ a pak se zorientovat.
Na Nový Zéland se musí letět bez vlastních potravin
Protože jsou celní nařízení a kontroly při vstupu na NZ půdu přísné, žádné potraviny z domu si turisté nemohli přivézt. První nákup (aby člověk „nezhynul“ hlady než se „rozkouká“) je možno učinit v nějaké asijské prodejně. V Auclandu i ve Welingtonu, kam turisté nejspíš přiletěli, není problém takovou prodejnu najít. Pro první nákup čerstvého pečiva a základních surovin to stačí.
- Jsou-li turisté ubytování v nějakém hostelu, bývají tam dobře vybavené velké společné kuchyně s lednicemi, varnými konvicemi, vařiči, MW i elektrickými troubami a jídelními stoly, protože jídlo si tam chystá asi každý ubytovaný.
Hypermarkety: „Spása“ skromných cestovatelů
Při prvních procházkách městem nově přibyvší jistě najdou nějaký super nebo hypermarket. A to je cesta nákupů, kterou je dobré se ubírat. Jako všude, i na NZ tyto velkoprodejny nabízejí zboží v různých cenových kategoriích. A má-li turista jiné plány, než všechny peníze projíst, není žádná ostuda vybírat z nejlevnějších řad. Po aklimatizaci se už situace nejeví tak „hrozná“ jako bezprostředně po příjezdu. Turisté si zvyknou kupovat jenom to, co opravdu potřebují.
Farmářské trhy
Dalo by se očekávat, že v zemi, která doslova oplývá čerstvým ovocem, bude tato komodita levná. Ale ani v sezoně to není pravidlem, a když, tak se jedná o ojedinělé příležitosti.
Novozélanďané mají ve velké oblibě farmářské trhy. Konají se obvykle v neděli. Ani na farmářských trzích není nijak levněji. Místní je mají rádi, protože se na nich seženou výrobky menších zemědělských a potravinářských výrobců, rodinných farem: surový tvaroh, některé druhy ovoce (například švestky), „malosériové“ trvanlivé masné výrobky, jiné pečivo, než je v obchodní síti…
Farmářské trhy fungují také jako společenská příležitost, místo setkávání. Není výjimkou, že se cestou z farmářských trhů rodina nebo společnost zastaví někde na piknik – s konzumaci nakoupeného zboží.
Ryby a plody moře
V ostrovní zemi by o ryby jiné dary moře neměla být nouze, a také není. V každém hypermarketu je lze koupit, a to v široké druhové pestrosti. Domácí jsou ovšem „vybíravější“ a pro zaručeně čerstvé ryby jezdí do specializovaných prodejen. Že je v nich nabízené zboží také podstatně dražší, o tom není pochyb.
- Na druhou stranu jsou ale domorodci přesvědčeni, že ani dary moře z hypermarketu nejsou nijak špatné a cizince nebudou od nákupu zrazovat.
Není to jen jehněčí maso
Kdo je zvyklý v Česku nakupovat maso, bude na NZ mile překvapen. Zatímco u nás se většinou nabídka skládá hlavně z vepřového a kuřecího masa, na NZ je paleta výběru široce otevřena.
- Prodává se maso ve všech formách: celé kusy (respektive celé části jatečného kusu), maso výsekové s kostí i bez kosti, maso nařezané na plátky, kostky, maso mleté.
- Co se druhů týká: hovězí, telecí, jehněčí, skopové, drůbeží, vepřové, jelení…
Návštěvníka z Česka také překvapí, že ceny druhů masa za kilogram se nijak výrazně neliší. Snad i to je důvodem (krom kvality), že si „našinec“ koupí raději hovězí než kuřecí za stejnou cenu.
Hotové výrobky a street food
Na NZ fungují – jako v celém světě – provozovny známých řetězců rychlého občerstvení. Místní ovšem mnohem víc nakupují u lahůdkářských pultů kamenných obchodů. Jsou to pekárny, cukrárny, pizzerie, asijská a malajsijská bistra… Než by tyto potraviny „do ruky“ pojídali za chůze, raději si na nich pochutnají někde v parku u četných piknikových stolů. Novozélanďané velmi rádi jedí v přírodě.
Plody ze zemědělských sadů
Nikdo snad už nepředpokládá, že se na NZ zadarmo a dosyta „nacpe“ plody, které se všude pěstují: jablka, kiwi, pomeranče, avokáda, vinná réva, hrušky, broskve, olivy…
- Jednak jsou lány ovocných sadů obvykle chráněny dvojitou zábranu,
- ale především – nedělá se to!
Sad má majitele, ovoce je jeho majetek. Polní pych je na NZ tabu. V některých případech je však u sadu veřejně avizován prodej, to pak je ovoce levnější.
Foto: (jez)