Vydat se na Tongariro Crossing je velmi často jedním ze zlatých hřebů novozélandského pobytu. Co na tom, že se v Česku občas říká, že tam je „lidí jako na Václaváku„, že to je „zprofanované“, a tak. Těch lidí tam je proto tak plno, že chtějí vidět jedno z nejkrásnějších a nejpodivuhodnějších míst na světě. A to nejen, aby se dotkli krajiny, kterou „běhal filmový Frodo“… Tongariro Crosinng přinese zážitky tak krásné a podivuhodné, že jsou daleko silnější než může sebelepší film zprostředkovat. A na tom přece není nic špatného.
Tongariro Crossing: Trek kolem Mount Ngauruhoe, „hory Osudu“
Tongariro Crossing je nazvána jednosměrná túra v novozélandském Národním parku Tongariro. Nachází ve středu Severního ostrova. Dominantou parku, a i stejnojmenného alpinského treku, je kuželovitý Mount Ngauruhoe (2287 m.n.n), který v Jacksonově ztvárnění Pána prstenů sehrál roli Mount Doom, hory Osudu. Dlužno připomenout, že tato motivace řídí nohy návštěvníků teprve od doby zfilmování Tolkienovy trilogie.
Maorská kultovní oblast
Národní park Tongariro je zapsán na Seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO od roku 1993. Ale na Torgariro crosing se vyznavači horské turistiky vydávali dávno předtím.
Ještě před zápisem na seznam UNESCO vyhlásili tuto oblast za svou Maorové. Jako region s hlubokým kulturním, duchovním a historickým významem je pro ně Tongariro mnohem víc než jen neuvěřitelná krajina. V roce 1887 lidé Ngati Tuwharetoa projevili velkou prozíravost, když prohlásili oblast Tongariro za posvátnou, čímž ochránili budoucnost regionu. Smyslem bylo zachovat přirozenou krásu tří vrcholů hor: Ngaruhoe, Tongiriro a Ruapehu. Tento akt Ngati Tuwharetoa učinil Tongariro prvním národním parkem na světě, který byl vyhlášen jeho původními obyvateli.
Národní park Tongariro byl oficiálně založen v roce 1894 jako první národní park na Novém Zélandu a čtvrtý na světě. Od této doby se oblast chráněná statutem národního parku rozrostla z 2 640 hektarů na 25 000 hektarů.
V zimě ano, ale raději s průvodcem
Tongariro Alpine Crossing je označován za nejlepší jednodenní trek na Novém Zélandu, zatímco jiní říkají, že patří mezi deset nejlepších jednodenních treků na celém světě.
- Přechod je oblíbený i v zimě, ale vzhledem ke sněhu jsou nezbytné alpské dovednosti, cepín a mačky. V zimě jsou též ku prospěchu dobré orientační schopnosti, protože značky označující trať mohou být zasypány sněhem a mlha může snížit viditelnost na 10 metrů nebo méně. V zimě je proto důrazně doporučováno najmout si služby místních průvodcovských společností.
Trek není nejnáročnější, ale…
Tongariro crossing je horská túra střední náročnosti. Zdravý člověk, který je zvyklý se hýbat, ji projde bez nějaké předchozí průpravy. O to náročnější je „logistické“ zabezpečení cesty.
Trek není okruh, z jednoho bodu se vychází a do druhého schází. Obě místa nejsou dostupná běžnou dopravou, leží mimo hlavní cestu a obydlené části regionu.
- V případě, že se turisté na začátek cesty dopraví vlastním vozem, musí být mezi nimi někdo, kdo se na trek nevydá a vůz převeze do cíle (na parkovišti může být auto je čtyři hodiny, a kontroluje se to).
- Jinou volbou jsou minibusy, které vypravují provozovatelé ubytovacích zařízení v regionu. Tuto službu je třeba předem objednat, a pak dodržet i stanovenou dobu odjezdu z cíle. Což je někdy trochu náročné na rychlost zdolání treku.
- Případně lze využít kyvadlovou dopravu z určených míst. Jízdenky na shuttle bus se dají koupit online. V ceně je odvoz na začátek treku i odjezd z konce treku. V autobuse cestující dostane vizitky s jízdním řádem odvozů nazpět.
Dobrodružné povahy se někdy spolehnou na autostop, při nejhorším se chtějí dostat alespoň na rozcestí z hlavní silnice. Nebo se v místě ubytování domluví s jinými trekaři. Což je sice málo spolehlivé, ale jde to. Otázku dopravy musí mít zájemci o trek vyřešenu předem. Naštěstí to lze prostřednictvím internetu učinit už z domu.
- Čím dřív turisté vyjedou, tím víc „utečou“ hlavnímu davu.
S čím je třeba ještě počítat
Jednodenní Tongariro crossing začíná na parkovišti na konci cesty Mangatepopo. Jsou zde toalety a je to rovněž výchozí bod pro kratší výlety po okolí.
- Tongariro Alpine Crossing je 19.4 km dlouhá trasa. V poklidném tempu a s mnoha zastávkami na focení se dá zvládnout přibližně za osm hodin.
- V rychlejším tempu ji zdatní „vlčáci“ stíhají i za pět šest hodin hodin.
- Pomalejší ovšem musejí počítat klidně s devíti až desíti hodinami.
Ideálně se na cestu vychází ještě za tmy (podle ročního období) – tak v pět, šest hodin ráno. Především v letních měsících (od listopadu do ledna) je na treku hodně plno. Březen je měsíc na trek velmi dobrý –není takové vedro a na cestě je méně lidí.
Co na sebe
Základem výbavy jsou dobré vyšší pevné boty. Třebaže jsou po cestě vidět i turisté v nízkých botách s měkkou podrážkou, není třeba je následovat.
- Nutný je také nepromokavý svršek (s kapucou) a jedna vrstva oblečení navíc do batohu. Počasí může změnit každým okamžikem.
- Po cestě není kde doplnit vodu, takže alespoň dva litry je dobré s sebou nést.
- Svačina, nebo alespoň nějaká energetická tyčinka se také velmi hodí.
Tongariro Crossing: Není možno sejít z cesty
Samotný trek není třeba popisovat. Kdo se na Tongariro Crossing chce vydat, jistě si předem našel stovky popisů a tisíce fotografií, které jsou na internetu k dohledání. Takže snad jen to nejdůležitější:
- Z cesty nelze sejít. Je dobře upravená. Skoro celé stoupání vede po stupních, jen dva poslední vrcholové krátké úseky jsou zabezpečeny řetězy.
- Nepříjemný, ale ne nebezpečný je sestup k jezerům Emerald Lakes.
- Po cestě jsou sofistikovaně rozmístěny na třech místech toalety (plus toalety na parkovištích). Nacházejí se přesně ve vzdálenosti, kdy na ně poutník začne myslet. A jsou v dobrém stavu.
A poslední upozornění: Vše, co se na fotografiích jeví jako krásné, je ve skutečnosti ještě krásnější. A slovy nepopsatelné.
Foto: (jez)
