Vitální kapacita plic a Spirometrie

Plíce jsou životně důležitý párový orgán, bez kterého bychom nemohli existovat. Zásobuje náš organismus kyslíkem, který je posléze rozveden krevním oběhem do celého těla. Jejich kapacita se však člověk od člověka liší. Pojďme se podívat, čím je jejich kapacita ovlivněna, jak ji zvýšit i jak se tato hodnota měří.

Co je to vitální kapacita plic

Je to objem vzduchu, který může být po maximálním vdechu vydechnut. Zvyšuje se úměrně s fyzickou zdatností člověka. Konkrétní hodnota závisí na individuálních predispozicích každého člověka, kterými jsou věk, pohlaví, tělesná váha a hmotnost, tělesná zdatnost a aktuální zdravotní stav. U mužů je průměr cca 5,6 litrů, u žen kolem 5 litrů. Hodnoty trénovaných sportovců dosahují až 7 litrů. Dýchací svalstvo je u vytrvalostních sportovců silnější a vitální kapacita plic větší. Trénovaný člověk dokáže do plic načerpat větší objem vzduchu a ty jsou tak schopny odčerpat více kyslíku pro pracující svaly. V klidovém režimu má takový člověk hlubší a pomalejší dechovou frekvenci. Vyšší kapacita plic znamená dokonalejší výměnu kyslíku a oxidu uhličitého, díky čemuž je organismus schopen pracovat déle a lépe a únava přichází později.

Měření vitální kapacity plic

Kdy se používá a k čemu slouží

Spirometrie, jak se toto měření nazývá, se provádí na plicním oddělení většiny nemocnic nebo na specializovaných klinikách sportovních lékařů. Používá se při podezření na onemocnění plic (dušnost, dlouhodobý kašel) a k posouzení různých typů dechových obtíží. Taktéž jím procházejí pacienti před operací, u nichž je třeba znát rezervu plic. Operující lékař musí tuto informací znát z toho důvodu, pokud by se musel rozhodovat o odnětí části nebo celé plíce. Patří také ke standardní proceduře při vyšetření sportovců. Vitální kapacita je jedním ze základních ukazatelů správné funkčnosti plic a její dlouhodobé sledování se používá pro posuzování účinnosti léčby plicních onemocnění.

Jak a čím se měří

Měření se provádí pomocí speciálního zařízení – spirometru, což je náustek s čidlem (například vrtulkou), propojený pomocí kabelu s vyhodnocovacím zařízením (počítačem). Starší typy spirometru pracovaly na principu válce s vodou, do kterého byl ponořen zvon se stupnicí. Pod ten vedla hadička s náustkem. Vydechovaný vzduch se dostal hadičkou do válce a vytlačoval zvon ven. Stupnice na boku válce pak ukazovala vitální kapacitu. Moderní pístové spirometry pracují na podobném principu, jejich přesnost je však mnohem vyšší. Pomocí čidel dokáží zaznamenávat i rychlost proudu vzduchu při každém nádechu a výdechu a z těchto dat vytvořit výslednou křivku – spirogram.

Na změření kapacity plic není potřeba žádná speciální příprava. Pacient se posadí a dostane kolíček na nos, aby se zabránilo úniku vzduchu jinudy než ústy. U starších spirometrů se postupuje tak, že se jednou pořádně nadechne a vypustí všechen vzduch do hadice s náustkem. U moderního spirometru pacient obejme rty náhubek a může normálně dýchat. Na pokyn obsluhujícího personálu se několikrát zhluboka nadechne a vydechne a počítač zpracuje výsledný spirogram. Celé měření je velmi rychlé a hodnotu své vitální kapacity plic se dozví okamžitě. Detailní analýza spirometrické křivky je k dispozici tentýž nebo následující den. Výsledek vyšetření se zanese specialistovi, který pacienta na spirometrické měření poslal.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here