Posttraumatický šok

Posttraumatický šok (PTSD) neboli posttraumatická stresová porucha může potkat každého z nás. Důležité je vědět, že se není za co stydět. Poprvé ji pozoroval Sigmund Freud, který si všiml zhoršeného fyzického a psychického zdraví u rakousko-uherských vojáků po první světové válce. Jako nemoc byl však posttraumatický šok uznán až o mnoho let později a to americkými psychiatry. Opět si všimli zhoršeného zdraví u přeživších vojáků z korejské a vietnamské války. Díky nim dnes víme, že se jedná o skutečnou psychickou nemoc.

Co je spouštěčem?

Spouštěč se v souvislosti s posttraumatickým šokem nazývá stresor. V drtivé většině případů se jedná o psychicky náročnou, nečekanou a silně šokující událost nebo životní období. Lékaři vypozorovali, že se posttraumatickému šoku málokdy vyhnou osoby, které prožily mučení či únos. V ostatních případech je cca 20 % – 40 % šance. Někteří jedinci jsou zkrátka psychicky odolnější než druzí. Je to stejné jako s imunitním systémem – jeden chytne chřipku a druhý nemá ani obyčejnou rýmu.

Mezi nejčastější stresory patří: Mladý muž, který prožívá posttraumatický šok

·         zmiňované únosy a mučení

·         pobyt ve vězení

·         dopravní nehody a katastrofy (autonehoda, vykolejení vlaku…)

·         týrání v domácnosti (většinou dětí a žen)

·         smrt blízké osoby

·         účast ve válce

·         a další podobně nepříjemné události

Na rozvoj tohoto onemocnění přitom nemá vliv věk ani pohlaví pacienta.

Příznaky posttraumatického šoku

Šok se nemusí dostavit ihned, ale klidně i do několika týdnů po traumatizující události – nejpozději však do šesti měsíců. Příznaky pak trvají cca jeden měsíc, samozřejmě to záleží na ochotě pacienta spolupracovat a zkušenostech a kvalifikaci ošetřujícího lékaře (psychiatra).

Jaké jsou nejběžnější příznaky posttraumatického šoku?

·         zprvu se objeví akutní reakce na stres – ustrnutí, dezorientace, laxnost k okolnímu dění

·         následuje apatie nebo hyperaktivita – pacient od pacienta se to liší

·         pacienti v podstatě znovu a znovu prožívají stresovou událost – vracejí se k ní ve snech, v myšlenkách a nemohou ji „vyhnat z hlavy“

·         velmi častý je strach z místa události, případně z určité činnosti (řízení, jízda na koni, koupání)

·         kvůli neustálým vzpomínkám a nočním můrám se postiženým špatně usíná a trpí nedostatkem spánku

·         dále se snadno vylekají, vyhýbají se většímu počtu lidí a obecně se spíše straní

Léčba PTSD

Ze začátku je nutné pacienta dostat pomocí léků do stádia, kdy bude schopen fungovat a docházet na pravidelné sezení s psychiatrem. Posttraumatický šok je choulostivá událost a psychoterapie hraje v jeho léčbě významnou roli.

Z léků se předepisují antidepresiva, a další léčiva upravující například hladinu serotoninu v těle. Při léčbě PTSD se pracuje i s tzv. efektem placebo. Pacient dostává pilulky plněné bílým práškem, který nemá vůbec žádné účinky. To však sami nevědí a jejich stav se po pozření pilulky postupně zlepšuje.

Rozdíly v psychoterapii jsou nejvíce patrné v porovnání dětské terapie a terapie dospělých. Dítěti se musí vše nejprve podrobně vysvětlit, aby pochopilo, co se mu vlastně děje. Naopak u dospělého hraje velkou roli hodnocení jeho psychického stavu a postupné vyrovnávání se s událostí.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here