Již v období starého Řecka si lidé krátili čas hraním her s míčem. Právě v této době byly položeny vůbec první základy kolektivního míčového sportu házené. Na začátku 20. století tato hra dostala vůbec první jasnější pravidla. V dnešní době má tento oblíbený sport mezinárodní federaci a jasně stanovený průběh hry.
7 hráčů na straně každého týmu
Hra, jíž se účastní dva týmy vždy po sedmi hráčích, se odehrává na hřišti o rozměrech 20 x 40 metrů. Hřiště je rozděleno nejenom postranními čárami. Důležitá jsou také brankové čáry, které smí překročit pouze brankář daného družstva. Hrací pole je rozděleno na třetinu obrannou, střední a útočnou. V každé z nich má dominantní postavení jiný z postu hráčů.
4 různé posty hráčů
Družstvo má obvykle 14 hráčů. Během zápasu jich na hrací ploše může být maximálně sedm. Jeden brankář a šest hráčů s tím, že se mohou během hry neomezeně měnit. Střídání je sice časově neomezené, je ale nutné provádět jej na stanoveném místě v poli.
Základní rozdělení hráčů při házené je postaveno na útočné a bránící pozici. Mimo tato rozdělení stojí brankář. Na hřišti jsou přítomni vždy 3 útočníci, 1 obránce a 2 záložníci. Podle uspořádání se na pravé straně hřiště nachází pravé křídlo a pravá spojka. Na levé straně nalezneme zrcadlově určené pozice. Tedy levou spojku a levé křidlo. Ve střední části hřiště se pohybuje staticky umístěný hráč pivot a také střední spojka.
Různá pravidla pro brankáře a hráče v poli
Hráčů kromě brankáře se týkají stejná pravidla. Míče se mohou dotknout pouze částí těla od kolene nahoru. Míč z ruky svého protivníka nesmí vyrážet. Každý z hráčů může před nebo po driblování udělat maximálně tři kroky, poté musí míč buď přihrát, nebo vystřelit na branku.Trošku jiná pravidla platí pro brankáře.
Brankář
Brankář je jediným postem na hřišti, který může v nutných případech s obranným cílem míč zasáhnout nejen rukama, ale také nohou. Pohybuje se především v brankovišti, své místo má ale také ve střední a obranné třetině. Barevně je jeho dres vždy odlišen od ostatních členů týmu i hráčů a brankáře druhého týmu.
Křídlo
Křídla, která se nacházejí po obou dvou stranách hrací plochy, by měla být rychlými hráči, kteří se snaží spolupracovat se spojkami. Jejich hlavním cílem je nejenom spolupráce právě s obránci, ale také tvoření rychlých útoků, protiútoků a jejich zakončování. Protože se snaží o vstřelení míče do soupeřovy branky, jsou právě oni tím jediným postem, který se může pohybovat v brankovišti soupeře. V něm ale nesmí stát ve chvíli, kdy střílí na branku. Dalšími místy, kde se útočníci mohou pohybovat, jsou útočná a střední třetina.
Pivot
Staticky stojícím hráčem na čáře soupeřova brankoviště je pivot. Ten je vždy otočen čelem k vlastním spoluhráčům a stará se o zpracování případných přihrávek. Tím, že se pohybuje mezi hráči protivníků, snaží se narušit jejich hru, obranu a vytvořit na jejich části hřiště zmatek. Cloní, odlákává soupeře a snaží se vytvořit střelecké příležitosti pro své spoluhráče. Pivot by měl být především rychle reagujícím hráčem s dobrou orientací v prostoru a schopností zakončovat střelbu z jakéhokoliv úhlu.
Spojka a střední spojka
Obránci mají na starosti bránění protivníkových střel. Často střílí z dálky a pohybují se jak v brankovišti, tak také ve střední a obranné třetině. Jsou přeborníky ve vytváření rychlého útoku a protiútoku. Právě proto by měli být co nejpřesnější hned v první přihrávce, která hraje důležitou roli pro následující vývoj hry.
Střední spojka je hráčem považovaným za hlavního tvůrce hry. Mimo jiné se také snaží uvolnit pivota a rozbít ideální obranné postavení protihráčů.
