Bělotrn (Echinops) je rostlina, která svým vzhledem připomíná bodlák. Náleží do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) a zahrnuje asi 120 druhů rostlin. Původem spadá tato rostlina do střední Asie, Středozemního moře, východní Evropy a tropické části Afriky. Nejvíce se jim dařilo na stepích a polopouštích, nicméně dneska už bychom je mohli najít po celé Evropě a také v Severní Americe. Pro svůj růst preferují suchá a kamenitá místa. Porostou i na chudé půdě.
Jak bělotrn vypadá?
Bělotrn je obvykle vytrvalá rostlina, která má jednoduché lodyhy, nebo jen chudě větvené. Listy jsou velké a mohou mít různé tvary. Vyrůstají z přízemní růžice a na okrajích jsou nepravidelně zubaté a ostnaté. Chlupaté jsou listy i lodyhy. Květenství je ve tvaru koule a může mít bílou, modrou nebo fialovou barvu. Tyto květy s oblibou opyluje hmyz. Plodem je krátká ochmýřená nažka, která se po okolí rozšiřuje větrem.
Bělotrn a léčivé účinky
Tato rostlina dnes roste téměř nepovšimnutě jako plevel, v minulosti ale byla použita na celou řadu zdravotních neduhů. Tradičně se používá k léčbě bolesti, zánětů, respiračních onemocnění, onemocnění způsobených různými mikroorganismy. Používá se také k urychlení vypuzení placenty a k odstranění ledvinových kamenů. Extrakty bělotrnu (ve formě esenciálních olejů či izolovaných sloučenin) vykazují různé biologické účinky, zejména antimikrobiální a protizánětlivé.
Tradiční použití rostliny
Běžně se rostlina používá k léčbě zánětů, horečky a bolesti. Dalším běžným tradičním použitím bylo léčení onemocnění souvisejících s dýchacími cestami včetně kašle a bolesti v krku. Některé zdroje též uvádí, že rostlina může být použita jako afrodiziakum, ale také pro léčbu nádoru dělohy. Použití závisí na přesném druhu bělotrnu. Kromě použití v lékařství se na tuto rostlinu může pohlížet také jako na potravinu. V Íránu se cibule E. viscidulus Mozaff konzumují jako zelenina. Kořeny E. giganteus A. Rich. a E. spinosus se používají jako koření v Maroku a Kamerunu. E. gigantem obsahuje zajímavé živiny, jako je železo, fenoly, karotenoidy, vitamín E a C.
Účinné látky v bělotrnu
Členové rodu Echinops obsahují především thiofeny a terpeny. Kromě toho si lze povšimnou obsahu flavonoidů a dalších fenolických sloučenin, alkaloidů, lipidů a fenylpropanoidů. Thiofeny se nachází zejména v kořenech rostliny, zatímco terpeny a flavonoidy v nadzemních částech rostliny. Rod Echinops obsahuje dále esenciální oleje, a to ve všech částech rostliny.
- Thiofeny – jsou biosynteticky odvozeny od mastných kyselin a redukované síry. Mají insekticidní a antimykotické (potenciální) účinky.
- Terpenoidy – nachází se ve všech nadzemních částech rostliny.
- Flavonoidy a jiné fenolické sloučeniny – v rodu Echinops se vyskytují převážně flavony, a to zejména v nadzemních částech rostliny. Kromě flavonoidů byly popsány fenolické sloučeniny včetně kumarinů, fenylpropanoidů a lignanů.
- Alkaloidy – první alkaloidy izolované z rodu Echinops byly echinopsin, echinozolinon a echinopsidin.
- Esenciální oleje a lipidy – nachází se zejména v kořenech.
Antimikrobiální aktivita
Kromě klasických infekčních onemocnění se rod Echinops používá také k léčbě takových onemocnění, jako je trachom, sepse, tyfus, kapavka a ulcerózní lymfangitida. Používá se také k léčbě různých onemocnění, která mohou být způsobena bakteriálními/plísňovými infekcemi, včetně horečky, respiračních onemocnění, bolesti zubů, leucorrhoea a bolesti uší. To všechno je možné díky antimikrobiálním aktivitám. Většina antifungálních studií na rodu odhalila, že extrakty/izolované sloučeniny byly účinné hlavně proti Candida albicans.
Protirakovinné účinky
Tradiční použití rodu Echinops v léčbě rakoviny není běžné, přesto byly druhy tohoto rodu zkoumány pro cytotoxickou aktivitu. Účinky, které byly zaznamenány, se připisují zejména thiofenům. Dalšími sekundárními metabolity s cytotoxickým účinkem byly terpenoidy a ceramidy. I když extrakty a izolovaná sloučenina z rodu vykazovaly slibné účinky proti různým rakovinovým buněčným liniím, je zapotřebí ještě dalších studií.
Bylo prokázáno, že bělotrn se může pochlubit antioxidačními vlastnostmi. Většina studií byla provedena na poškození jater vyvolaném chloridem uhličitým. Extrakt kořene a n-butanol vykazovaly velmi výraznou aktivitu. U onemocnění jater nadměrný oxidační stres nepochybně přispívá k progresi a patologickému projevu onemocnění a slouží jako prognostický indikátor. Extrakt z kořene E. giganteus vykázal účinek vychytávání volných radikálů. I zde je však zapotřebí dalších studií na prokázání antioxidační aktivity.
Protizánětlivé účinky
Provedené studie také naznačují, že bělotrn vykazuje i protizánětlivé účinky. Zkoumány byly kořeny i nadzemní část rostliny, a ukázalo se, že nejlepší výsledky vykazují právě nadzemní části rostliny. I zde je zapotřebí provést více studií, i když tradiční lékařství odkazuje na to, že rostlina by skutečně protizánětlivě působit měla.
Analgetické a antipyretické vlastnosti
Tradiční medicína používá bělotrn také ke snižování bolestí a horečky. Proto byly provedeny studie, které měly toto tvrzení podpořit nebo vyvrátit. Jak se ukázalo, rostlina skutečně vykazuje jak analgetické, tak i antipyretické vlastnosti. Je zapotřebí dalších studií pro prokázání přesných výsledků. Kromě toho by rostlina měla pomoci také při hojení ran, a to ve smyslu urychlení hojení ran. Avšak při větších množstvím působila zvýšením zánětlivosti v oblasti ran.
