Exit Game Ostrava. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového bude bavit zrovna mě. Zpočátku jsem to i odsuzoval. A nemohl jsem se více plést. Jmenuji se Adam, je mi 33 let a baví mě cokoliv, co mi do žil napumpuje adrenalin. Žiji dobrodružný, divoký život, alespoň ve volném čase. Jinak se živím jako realitní makléř, a jakkoliv je to časově náročné, ve svém volnu cestuji a snažím se zažít co nejvíc. Miluji skoky s padákem, bungee jumping, sjezdy na horském kole, závody aut i motorek, černé sjezdovky a skoky na lyžích, zkrátka cokoliv, při čem jsem tak blízko potenciální smrti, že se cítím plný života. Když prodávám domy a byty, nikdo by do mě neřekl, že můžu být ve skutečnosti adrenalinový maniak, ale ano, přesně to jsem. A i když to vypadá, že takovýhle život se neobejde bez zranění a úrazů, úspěšně jsem se jim vyhýbal. Až mi nakonec štěstí došlo cestou z práce domů.
Měl jsem autonehodu, kterou jsem ovšem nezavinil, a skončil v nemocnici. Druhý muž, starší pán, který nehodu zavinil, bohužel na její následky zemřel. Když jsem se probral v nemocnici, byl jsem již po operaci. Kromě zlomenin a otřesu mozku jsem zažil nejsilnější šok v životě – byly mi amputovány obě nohy. Uvědomil jsem si, že už nikdy nesjedu svah na lyžích, už nikdy nebudu závodit na motorce,… Bylo mi špatně. Jenže to bych nebyl já, abych to vzdal. A tak jsem se pomalu, ale jistě začal zařazovat do nového životního režimu. Nejhorší ze všeho bylo hledání nových koníčků, protože prakticky všechny staré jsem již nebyl schopen dělat. Zkoušel jsem jednu aktivitu za druhou, když jsem najednou uslyšel o únikových hrách. Přišlo mi to jako stupidní nápad, ale přesto jsem začal hledat na internetu a našel jsem tohle.
Ten článek mě zaujal, a i když jsem si stále myslel, že jde jen o nemastné neslané luštění hádanek, rozhodl jsem se to zkusit.
Exit Game Ostrava – adrenalinová jízda
Zatímco jsem ze svých známých pomalu skládal tým, prokousával jsem se internetovými stránkami dál, abych si byl jistý, že to opravdu chci vyzkoušet. Tahle stránka mě definitivně přesvědčila.
A nakonec jsem našel to, co jsem hledal. Exit Game Ostrava. Únikovou hru přímo v Ostravě. Jejich hra Nebezpečná rychlost mě ihned zaujala, a nejenom protože jsem ten film viděl snad tisíckrát. Hned mi bylo jasné, že pokud bude nějaká taková hra přesně pro mě, bude to tahle. Můj tým byl velice nesourodý, kamarád Honza vzal svou přítelkyni, ta vzala svou tetu, a posledním členem jsem byl já. I když se mohlo zdát, že budu vůči ostatním v nevýhodě, moje postižení nakonec hraní vůbec nevadilo. A i když to bylo o dost jiné než sjíždět hory nebo létat vzduchem, hra mě tak vtáhla do sebe a pohltila, že jsem cítil podobný příliv adrenalinu, jako když jsem poprvé vyskočil z letadla. V rámci týmu jsme nedošli k žádným konfliktům, vlastně jsme se skvěle doplňovali.
Holky byly pohotové, a já s Honzou jsme se chvílemi nestačili divit jejich nápadům. Přesto právě ty byly důvodem, proč jsme nakonec hru úspěšně zvládli. Autobus s bombou jsme opustili s dobrou rezervou pěti minut před vypršením časového limitu, takže jsme na sebe byli patřičně hrdí. Pro všechny z nás to byla první zkušenost s takovou hrou, a tak jsme se rozhodli, že by nebylo od věci se po nějakém čase znovu sejít a zkusit nějakou jinou, ideálně ale podobnou únikovku. Provedení i příběh Nebezpečné rychlosti mě ale tak nadchly, že jsem se, ačkoliv jsem to nikomu z nich neřekl, začal ohromně těšit, až otevřou druhou hru, s názvem Opuštěná pošta. Adrenalin z takovéhle hry mi alespoň částečně nahradil ten z předchozího období života a já věděl, že chci takové hry hrát.
