Většina z nás jistě už někdy zažila pracovní stresové vypětí. Cítíme se vyčerpaní, bez energie, trpíme nedostatkem spánku a jsme bez nálady. V případě, že je tento stav trvalý, mluvíme o syndromu vyhoření, který je snadno zaměnitelný s depresí. V obou případech je nutné je co nejdříve řešit.
Jak se projevuje?
Příznaky syndromu vyhoření jsou jak psychické, tak fyzické. Je třeba zdůraznit, že se týkají převážně profesního života. Nejčastěji se můžeme setkat se ztrátou motivace a chuti k práci, s celkovým odmítavým postojem. Mezi další příznaky syndromu vyhoření patří neschopnost soustředit se a pocity marnosti. Syndrom vyhoření má negativní dopad na organismus, kde dochází ke snížení funkce imunitního systému, zvýšení krevního tlaku, pocitům svalového napětí a potížím se zažíváním. V mezilidských vztazích nastává problém v komunikaci s kolegy i s klienty. Všechny tyto potíže se též mohou přenést do soukromého života.
Vše začíná pozvolna
Pocitu pracovního vyhoření si nemusíte hned všimnout, neboť se rozvíjí v několika vlnách. Můžeme pozorovat tyto fáze syndromu vyhoření: v předfázi pociťujeme pracovní nadšení, mohli bychom pracovat nonstop. Ve fázi stagnace už neřadíme práci na první místo na svém pomyslném žebříčku hodnot, pomalu nám opadá elán. Poté nastává období frustrace, kdy vidíme hlavně problémy, které nám práce přináší. Následně se ocitáme v apatii, jež je synonymem nechuti se učit novým věcem a odmítání pracovat víc, než musíme. Závěrečná fáze patří zmiňovanému vyhoření, které poznáme hlavně podle emocionálního vyčerpání.
Čím dříve, tím lépe
Jak bylo zmíněno výše, syndrom vyhoření je nutné řešit, aby se nerozvinul v závažnější duševní poruchy. Proto je třeba umět rozpoznat počáteční fáze a nenechat je rozvinout do nezvladatelných rozměrů. Základními doporučeními, jak předcházet syndromu vyhoření, jsou dostatek aktivního a pasivního odpočinku a kvalitní rodinné zázemí.
Případné duševní poruchy je třeba řešit s lékařem.
