Lukáš Vaculík trénink

Lukáš Vaculík je náš seniorský reprezentant v akrobatickém lyžování. Konkrétně závodí v jízdě v boulích. Ukážme si jak vypadal tréninkový den Lukáše Vaculíka na soustředění v Alpách. Článek jsem ponechal v původním znění, jak mi to poslal Lukáš Vaculík, jen s drobnými úpravami.

Popis jednoho skutečně prožitého dne na soustředění v Alpách.
Lukáš Vaculík -ranní příprava

Vzhledem k faktu, že nejsem zvyklý na příliš brzké vstávání, byl pro mne zvonící telefon v 7 ráno téměř noční můrou. Poté, co jsem se konečně vyhrabal z postele, tak jsme se všichni závodníci sešli u stolu, kde jsme si každý nachystali snídani podle svého gusta. Já jsem si ještě posléze připravil nějaké tyčinky a chleba na pozdější svačinu na kopci. Abych neměl žízeň, tak si jako každá jiný den nachystám iontový nápoj, který mi zároveň dodá trochu potřebné energie. Mezi jednu z důležitých věcí patří také zapnutí televize, najít příslušný program, který mi poodkryje tajemství, jak to v danou hodinu, minutu vypadá ve výšce 3820 m.n.m., abych věděl, co mě tam čeká. Zjištění je nemilé, jelikož se nevěřícně koukám na televizi a zjišťuji, že teplota je -14°C a k tomu nemilosrdný, studený vítr, který dosahuje rychlosti přibližně 38 km/h. Snažím se najít teplé vrstvy oblečení, do kterých se následně oblékám. Ještě naposledy kontroluji, jestli mám všechno (rukavice, brýle, páteřák, helma, lyžáky) paráda mám všechno, můžu vyrazit k dolní stanici velkokapacitní kabiny. Je 8:30 a ještě nesmím zapomenout na lyže.

Lukáš Vaculík -cesta na sjezdovku

Nesu lyže na rameni a blížím se k „nečekaně“ dlouhé frontě, kterou musím vystát, abych se vůbec dostal kýžený vrchol, kde můžu trénovat. Naštěstí potkávám blonďatou kamarádku z Kanady, kterou jsem viděl naposledy na závodech, což je přibližně před půl rokem. Ani jsme si nestihli sdělit vše, co jsme v této době zažili za slasti a strasti a života a po půl hodince procházíme turniketem, po dalších deseti minutách přijíždí velkokapacitní kabinka, do které se nasouká neuvěřitelných 90 lidí. Mezitím si ještě popovídáme o tom, kdo se zranil a co má každý z nás v plánu na novou sezónu, rozloučíme se a jdeme se místní „reštiky“ protáhnout, aby se nám při tréninku nic nestalo. Po půlhodince zahřívání se obouvám do lyžáků a směřuji k další velkokapacitní kabince. Zde pro změnu potkávám svého dobrého kamaráda, který taktéž závodí v boulích a pochází poněkud z exotické země, pro kterou není vyloženě lyžování typické, narodil se v Řecku. Snažíme se společnými silami nacpat do kabiny, která také pojme výše zmíněnou kapacitu, jelikož už trochu známe, jak to chodí, dokázali jsme se protlačit na velice lukrativní místo, takže se na nás nikdo netlačí a máme kolem sebe dost prostoru na odložení batohů. Jenom pro přiblížení, pokud se člověk neprotlačí až na protější kraj kabiny, stává se pro něj cesta ukrutnou, jelikož vlekaři se snaží do každé z kabin dostat co nejvíce lidí, z toho vyplývá, že se na vás může začít tlačit skupina 30 dalších lyžařů, tak nemáte šanci odolávat jejich tlaku a nedobrovolně ustupujete a prostor okolo z vás se zmenšuje na minimum. Konečně se po všech ranních peripetiích dostávám na vrchol, obouvám lyže a mířím směrem k naší tréninkové trati, kde jsou dneska skoro všechny národy, které tady můžou být. Pod připravenou tratí se setkávám s trenérem, který jezdí dříve, aby trať přichystal a celý náš tým mohl pilně trénovat.

Lukáš Vaculík – samotný trénink

Před první tréninkovou jízdou ještě dostávám instrukce, na co se mám dneska zaměřit při tréninku. Samozřejmě, že okamžitě po první jízdě dostávám zpuca, že pozice rukou nebyla taková, jaká by měla být. Takže sjíždím k vleku, kde nasedám k postaršímu Italovi, který umí pouze italsky. Během 5-ti minutové cesty se bavíme rukama i nohami, jelikož italštinu příliš neovládám, ale i tak jsme se nasmáli, že už nemusím odpoledne posilovat břicho, a také jsem se dozvěděl, že tento víkend je zde Lukáš Vaculíkplno Italů, jelikož mají prázdniny. Přijedu na start naší tréninkové tratě a zahlásím se trenérovi do vysílačky, že jsem připraven, trenér odpovídá: „v pořádku, můžeš jet a dávej si bacha na ty ruce.“ Spouštím se tedy do boulovaté trati. Přijedu dolů „kouč“ mi říká, že to bylo relativně dobré, ale měl  bych ještě trochu zpevnit tělo. Ještě jsem sjel trať přibližně pětkrát. Na hodinkách se mi objevil čas 12:26, což jsem usoudil, že je tak akorát na obídek. Sednul jsem si na lyže pod tratí, kde byli všichni trenéři a ostatní relaxující závodníci a vytáhnul jsem si tyčinku a připravený chleba. Po 20-ti minutách odpočinku jsem se napil a znova vyrazil směrem ke startu. První jízdu po pauze mě trenér seřval jak malého kluka, že jsem se zapomněl trochu protáhnout a mohl jsem si něco natáhnout. Informaci samozřejmě beru na vědomí a mizím zpět na start. Bohužel po hodince přišel silný vítr, který přitáhl mlhu a difuzní světlo, v takovém počasí opravdu nelze lyžovat, proto jsme se rozhodli vyrazit směrem na apartmán.

Absolvovali jsme dvě jízdy nacpanou velkokapacitní kabinou, uf konečně jsme dole. Schovám lyže, lyžáky jsem dal sušit. Ještě je potřeba uvařit druhý oběd, toho se chopí náš trenér, abychom si mohli trochu odpočinout. Už nás volá k obědu, na stole se na nás směje hustá gulášová polévka skoro čerstvý chleba. Vzhledem k tomu, že mám dneska službu, tak musím poklidit talíře a hrnce, naštěstí se v apartmá nachází myčka. Po sklizení všech věcí se chopím počítače, jako všichni ostatní, a kontroluji maily a samozřejmě musím zkontrolovat nové soubory a zprávy v univerzitním internetovém systému. Po lehkém 20-ti minutovém spánku, nám trenér oznamuje, že bychom si měli dát po dnešním perném dni, ještě nějaké sprinty a starty z různých pozic. Oblékli jsme se a šli ven běhat. Na hřišti potkáváme ostatní týmy a hledáme prostor, kde bychom mohli běhat. Někteří kolemjdoucí na nás civí, jako bychom právě přistáli z Marsu, ale mi běháme dál. Už chybí jenom ten výklus, říkám jdeme na to, ať už to máme za sebou. Běžíme kolem vody a probíráme co, kdo dnes prožil a zažil. Např. sestra reprodukuje příběh, jak ji nějaký švýcarský sjezdař shodil z vleku, když k němu chtěla přistoupit uprostřed. Pomalu ale jistě se vracíme do apartmá, ještě procházíme okolo známé recepční a popřejeme ji hezký den. Večer zakončíme strečinkem a samozřejmě chutnou večeří

Charakteristika disciplíny – jízda v boulích
Provozuji akrobatický sjezd v boulích (moguls) jedná se o atraktivní a populární olympijskou disciplínu. Technicky náročnou, agresivní a rychlou jízdu v boulích s akrobatickými skoky (rotace kolem svislé i vodorovné osy a jejich kombinace, dále skoky mimo osu) na velmi strmé a boulovaté trati. Hodnotí se technika jízdy, skoky a čas.
Lukáš Vaculík
Foto: Lukáš Vaculík
Lukáš Vaculík studium
Při sportu zároveň studuji ekonomickou fakultu na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Aktuálně navštěvuji 3. ročník bakalářského programu Management obchodní činnosti a v letním semestru budu zpracovávat bakalářskou práci.

Lukáš Vaculík – plány do budoucna

V sezóně 2009/2010 mám v plánu se zúčastnit co nejvíce světových pohárů. Mezi jeden z nejdůležitějších cílů patří úspěšné zvládnutí kvalifikačních podmínek pro účast na Olympijských hrách ve Vancouveru v roce 2010. Dále bych chtěl dosahovat v jednotlivých závodech světového poháru příček okolo 16. místa. Co se týče evropských pohárů, kterých se taktéž budu účastnit, mám v plánu pravidelně obsazovat první tři příčky.

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here