Co je to pasivní protahování? Jak funguje?
Již několikrát jsem se setkala s dotazy co si o tomto druhu protahování a zvyšování flexibility jako trenérka myslím.
Co pasivní protahování vůbec je?
Jedná se o druh protahování, kdy kromě vlastní síly cvičence působí ještě další síly. V praxi to znamená, že cvičenci ještě někdo k protahování pomáhá.
Jedná se o vhodné doplnění zvyšování flexibility, hlavně třeba u menších dětí, kdy jim trenér pomáhá ke správnému provádění cviků. U dospělých je to poněkud náročnější, protože je zapotřebí větší síly.
Já ho ve svém tréninku používám hlavně k nácviku provazu a rozštěpu, i když se může užívat i k nácviku dalších prvků flexibility. Děti se musí nejprve pečlivě rozcvičit sami, rozehřát a protáhnout (jak už jsem zmiňovala v minulých článcích).
Potom se protahují sami, nejčastěji v leže na zádech (boku), natahují a přitahují k tělu jednu nohu, zatímco druhá volně leží na podložce.
Potom přistupuji k částečně pasivnímu tréninku, kdy nohu, která je na podložce přidružuje někdo další. Protože se ale dítě pořád protahuje samo, může mu s držením nohy na podložce pomáhat kamarád.
S dalším krokem potom dětem pomáhám já, nebo někdo další z trenérů. Jeden přidržuje nohu na podložce, další potom přitlačuje druhou nohu k trupu.
Důležité je dbát na to, aby byla obě kolena natažená a aby dítě (cvičenec) leželo rovně. Při tomto druhu protahování je nutné dávat pozor, aby se nepřekročil práh bolesti – jinak není cvičení efektivní a navíc se dětem (cvičencům) znechutí. Já mám s dětmi domluvené znamení – stopku – kdy už je cvik nepříjemný a bolí.
Jdeme tedy jen na práh bolesti a chvilku v tomto bodě počkáme. Potom trochu povolíme a znovu jdeme na hranici. Požádáme cvičence o výdech, potom je možné ještě trochu „přitlačit“. Při vracení nohy je opět důležité vracet pomalu, aby bylo protažení efektivní.
Stejně postupujeme i při protahování dospělých s tím rozdílem, že je někdy nutné více lidí (větší síla). A opět je nutné dohlížet na to, aby se „protahovaný“ na podložce nekroutil, jinak cvičení není efektivní.Podobně je možné postupovat i u protahování zad (záklony) ramen a paží.
A závěr?
Pasivní protahování je určitě dobrá součást tréninku na zvyšování flexibility. Je ale nutné ho provádět až po řádném zahřátí a rozcvičení, správně a kromě zvyšování rozsahu je nutné dbát i na správnou polohu ostatních částí těla. Na druhou stranu pokud chcete zvýšit flexibilitu, jedná se o velmi účinný prostředek. Po každém takovémto protažení doporučuji zařadit uvolnění, „vyklepání“ protahovaných částí těla.
Pokud je to možné, doporučuji, aby – hlavně u malých dětí – u tohoto cvičení asistoval trenér.
