Šplh na tyči

Když se řekne šplh na tyči, většině z nás se jako první vybaví časy strávené ve školní tělocvičně v cvičkách a úboru. Samozřejmě záleželo na tom komu a jak tato disciplína šla. Někdo ji měl v oblibě, jiný nesnášel. Jako u všeho jiného – co nám jde, z toho strach nemáme, a naopak se na to mnohdy dokonce těšíme. V čem nevynikáme, to nás odpuzuje.

Šplh na tyči dnes

Pro spoustu dětí je pak tato disciplína dodnes doslova strašákem, třebaže se jedná o jednu z těch lehčích, na které mohou v hodině tělocviku narazit. V porovnání kupříkladu se šplhem po provazu je o poznání jednodušší, přesto obecně spíše neoblíbená. To dokládá ostatně i fakt, že se v posledních letech zvyšuje počet dětí, kteří nedokáží vyšplhat na stanovenou vzdálenost. To jen koresponduje s úpadkem fyzické zdatnosti současné populace.

Proč šplh na tyči?

Ať už je šplhání o tyči oblíbenou činností nebo ne, má své opodstatnění. Že je tato disciplína zařazena do tematického plánu školního vzdělávání totiž není náhodou. Kloubí v sobě prvky kombinace síly a správné techniky provedení. To je velice důležité pro správný vývoj dětí. Ať už po stránce fyzické, tak motorické. Jedná se tak o tradiční způsob testování fyzické zdatnosti mládeže.

S přírazem nebo bez přírazu aneb jaký je v tom rozdíl

Samotné šplhání o tyči se dělí na dva základní způsoby provedení. První z nich, takzvané „s přírazem“, znamená, že se při cvičení používají ruce i nohy, zatímco „bez přírazu“ umožňuje šplhání pouze za pomoci rukou. Častější je pak první varianta, kterou patrně zná i většina z nás. Ta se rovněž používá při školním tělocviku, přičemž na základní škole se šplhá pouze tímto způsobem. Jen tak pro zajímavost, šplh na laně se zařazuje až v období od čtrnácti let, tudíž v osmé třídě.

Jak správně postupovat?

Technik jak zdolat onu záludnou tyč je povícero, nicméně obecně se doporučuje, že by měl sportovec postupovat následujícím způsobem. V první řadě je velice důležité se správně odrazit. To znamená vyskočit pokud možno co nejvýše a poté se pevně zachytit tyče, a to i nohama. Roli v tomto případě hrají právě nohy. V ideálním případě byste se měli zapřít co nejvyšší možnou silou a svými nárty cítit tyč, kolem níž se vaše nohy obtáčí.

Už tím, že vyskočíme vysoko, o mnoho zkrátíme vzdálenost, kterou je potřeba vyšplhat. Pokud však máte pocit, že nemáte na šplhání dostatečnou sílu paží, je na místě se začít věnovat nějakému silovému tréninku. Posilování vám poté výrazně pomůže.

Poté v zásadě následuje pouze střídání dvou pohybu, a sice těch, kdy uvolníte sevření nohou a naopak se přitáhnete zase o kousek výše. Důležité přitom je, abyste napínali nohy, protože to vám pomůže k překonání delšího úseku. Nohama poté znovu obejměte tyč a znovu se přitáhněte. Tímto způsobem pokračujte dále, než se dostanete až do cíle.

Podobně jako asi v čemkoliv jiném, i ve šplhání se dá postupně zlepšit. Jak se říká, trénink dělá mistra a ani tato disciplína není výjimkou. Chce to zkrátka jen trénovat. Výsledky se potom již dostaví.

děti v tělocviku

Jak dlouho by vám to mělo trvat?

Šplh o tyči je rychlostní disciplínou, tudíž čím rychleji se dokážete dostat nahoru, tím lépe. Během školní docházky se za dobrý čas považuje takový, kdy se svým výkonem dokážete vejít do rozmezí mezi osmi a čtrnácti sekundami, přičemž samozřejmě záleží na věku a pohlaví. Ještě je potřeba také uvést vzdálenost, na kterou se šplhá, což je do výšky 4,5 metru. V praxi to ovšem znamená pouze výšku tří metrů, jelikož zbytek je průměrná výška sportovce.

Závodní šplh o tyči

Třebaže se nejedná o olympijský sport a ani takový, který by provozovalo masové množství lidí, dá se v něm samozřejmě také soutěžit. Vedle šplhání na tyči pak také existuje vytrvalostní disciplína, kdy jde o to se na tyči udržet co nejdéle bez dotyku země. Jedná se tedy spíše o zavěšení na tyči než o samotný šplh.

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno