Rychleby: Z Vidnavy do Javorníku

Turisticky náročnější je pěší túra Rychlebskými horami. Povede z Vidnavy do Javorníku a bude třeba dvakrát přenocovat. Odměnou za našlapané kilometry bude poznání „nejopuštěnějšího pohoří v Česku“, jak bývají Rychleby někdy „titulovány“. Cesta je vhodná pro středně zdatné turisty. Pevné boty s dobrou podrážkou jsou nutností, turistická mapa (papírová nebo on-line) užitečná, turistické hole výhodou, jídlo a pití lze doplnit cestou.

Rychleby: „Nejopuštěnější hory“ nejsou zcela opuštěné

Rychlebské hory se rozkládají na západní hranici Rychlebského výběžku (vybíhá do Polska). Přecházejí do masivu Králického Sněžníku. Příroda Rychleb je vzácně zachovalá, místy až divoká. Všude panuje skoro „hmatatelný“ klid. Což ovšem představu i určité turistické nepohodlí, ale to je jen daň za „únik z moderní civilizace“. O Rychlebách se někdy píše, žo to jsou nejopuštěnější hory v Česku. Paradoxně to do Rychleb láká mnohé „skalní“ turisty, takže to s tou opuštěností není zase tak kritické. Region je také hojně navštěvovaný odvážnými bikery, pro něž jsou v Rychlebách zřízeny směle vedené stezky. Návštěva Rychleb stojí za nějaké to nepohodlí.

Vidnava: Začátek cesty

Putování začíná ve Vidnavě. Lze tak navázat na cestu z Písečné do Vidnavy popsanou v samostatném článku.

  1. V případě, že turisté přenocovali v penzionu ve Vidnavě, nastoupí na zelenou turistickou značku (rozcestník na náměstí).
  2. Jestliže ale zvolili bivak v lomu u Štáchlovic, bude začátek jejich cesty trochu náročnější na orientaci. Proto je dobré podívat se do mapy už doma, aby se pak v terénu snadněji orientovali.

  • Je třeba od lomu se po některé z polních cest dostat západně až na zelenou značku.
  • Nebo je jistější od lomu se vrátit směrem k Vidnavě a první odbočkou vlevo se dostat na zelenou značku.

Pak už je orientace snadná. Cesta se bude místy překrývat s traily Rychlebské stezky.

Cesta povede kolem srubového kempu a dále kolen velkého tábořiště, které mimo dobu konání dštských táborů slouží k ubytování cyklistů.

Vrch Smolný a Venušiny misky

Zelená vede dál na rozcestí pod Smolným vrchem. Na jeho vrchol vede odbočka. Je z něj krásný výhled a nachází se tam skalní útvary zvané Venušiny misky. Národní přírodní památku Venušiny misky tvoří žulové skalní prohlubně, připomínající obří mísy.

U rybníka přestup na modrou

Cesta pokračuje stále po zelené k soustavě rybníků U dubu. V pěkném přístřešku s krásným pohledem na rybník je možno si odpočinout. Rozcestník u rybníka je „přestupním“ místem na modrou značku. Rozmanitá cesta stále mírně stoupá, až dosáhne dominanty kraje, vrcholu Boží hora s kostelem.

Rychleby jako na dlani

Boží hora (německy Gotthausberg, 527 m n. m.) je nejvyšší vrchol v Žulovské pahorkatině nalézající se u obce Žulová. Z vrcholu se otevírá výhled na pásmo Rychleb a městečko Žulová (viz úvodní foto). Jde také o tradiční poutní místo, ze Žulové sem vede křížová cesta. V letech 1878-1880 byla dosavadní dřevěná poutní kaple nahrazena novogotickým kostelem.
Turisté mohou využít dřevěnou latrínu na náhorní plošince.

Doplnit potraviny a dát si teplé jídlo

Žulová překvapí především svým kostelem. „Římskokatolický farní kostel svatého Josefa v Žulové vznikl na místě gotického hradu Frýdberk, jehož zachovaná bergfritová věž byla využita jako kostelní věž s drobnou nástavbou zvonice,“ uvádí se ve Wikipedii. V Žulové je možno koupit si „suchou stravu“ na další den.

Protože jsou v Žulové velmi omezené možnosti stravování v restauracích, je dobré „ještě vydržet“ a najíst se až v restauraci ve Skorošicích, kde vaří velmi dobře. Turisté se tam obvykle trochu zdrží. Ostatně, je to na cestě, Skorošicemi prochází červená turistická značka, po níž je třeba vydat se dál.

V oblasti Skorošic turisté přenocují. V obci funguje levný penzion. Má své webové stránky a třeba objednat se předem prostřednictvím formuláře. „Skalní“ turisté se ale vydají dál, projdou obcí a najdou si po cestě v lese nějaké vhodné místo k bivaku.

Nahoru, a pak zas dolů

Další den – stále po červené – dosáhnou vrcholu Špičáku. Asi 500 metrů pod vrcholem je pramen s pitnou vodou. Jestli už došly vlastní zásoby, je nanejvýš vhodné doplnit vodu, protože dalších 15 kilometrů se nenaskytne jiná příležitost. Cesta bude drsnější, kamenitá, místy úzká, s rozmanitým reliéfem.

Rychleby. Památník Stanislava Majzlíka, člena finanční stráže, zastřeleného ordnery v září 1938

Turisté jsou místy překvapeni památníky připomínajícími historii předválečné finanční stráže a spolupráci československého a polského disentu na konci 80. let. Červená značka vede stále k severu a prochází rozmanitou krajinou: lesy, louky, osady. Místy se otevírají krásné výhledy. Místem, které značí blížící se konec túry je zřícenina hradu Rychleby.

Z Rychlebského hradu do Javorníku

Rychlebský hrad (též Rychleby, německy Reichenstein) je novodobý název zříceniny hradu neznámého jména, neznámých zakladatelů a majitelů odvozený od Rychlebských hor, v nichž leží. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka ČR. Rozsáhlá zřícenina je volně přístupná.

Od zříceniny po červené to už je jenom „skok“ do cíle cesty – Javorníku. Cesta prochází zámeckým parkem, a na jeho okraji je neoficiální možnost tichého a ohleduplného bivaku. Kdo nechce v Javorníku přespat v penzionu, tak může cestou do města už vyhlížet nenápadné místo. Je jich tam dost, park je velký.

Javorník: Odpočinek přijde vhod

„Javorník (německy Jauernig) je město ležící v Českém Slezsku na severovýchodním úpatí Rychlebských hor, 22 km sz. od Jeseníku. Žije zde přibližně 2 800 obyvatel. Z města vede lokální železniční trať do Lipové-lázní, kde se napojuje na trať spojující Jeseník se Zábřehem (resp. Šumperkem). Historické jádro města je městskou památkovou zónou,“ můžeme se dočíst ve Wikipedii.

Oficiální městské webové stránky uváději: „I když slovo jawirnik se může volně přeložit jako ukázati, bdíti, název města je slovanského původu a je zde odvozen od javoru, resp. od přídavného jména javorný, tj. javorový les, vrch a podobně.“

Pro turisty je Javorník místem, kde se mohou zotavit z cesty a navečeřet se (na několika místech). Den byl dlouhý, cesta náročná.

Zámek, město, a pak domů

Poslední den poutě si turisté mohou prohlédnout javornický zámek, který se monumentálně vypíná přímo nad městem a tvoří jeho dominantu.

Zámek se oficiálně jmenuje Jánský Vrch (též Janský Vrch, něm. Johannesberg, dříve též Johannisberg) byl do roku 1945 letní rezidencí vratislavských biskupů a arcibiskupů. Jde o jediný veřejnosti přístupný památkový objekt okresu Jeseník. Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.

Po prohlídce zámku i města už turisty čeká jen cesta zpět. Nejlepší je zvolit autobus do Jeseníku, a odtud vlakem buď do Šumperka (Olomouc, Brno, Praha) nebo do Krnova (Ostrava, Bruntál).

  • Při cestě dlouhé minimálně 36 kilometrů turisté nastoupali 885 metrů a sešli dolů 949 metrů (údaj mapy.cz).

Foto: Všechny fotky k článku (jez)

Diskuse - zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here