Poznání Rychlebských hor by nebylo úplné bez navštívení míst, kde se psaly kapitoly československé historie – neveselé i veselejší. Dvoudenní výlet zavede do nejsevernějšího cípu moravských hor, do výběžku ze tří stran obklopeného Polskem. Zaujme milovníky historie, potěší fotografy, zavede na velmi pěknou rozhlednu a bude zadostiučiněním pro vyznavače náročnějších turistických terénů. Nocleh na cestě je možno vyhledat v turistickém penzionu, anebo na nějakém pěkném místě ve volné přírodě. Výlet bude mít sice jen asi 28 kilometrů, ale není určen pro malé děti a lidi s pohybovými obtížemi.
Víc na severozápad to už nejde
Výlet začíná v Bílé Vodě, což je obec v severozápadním výběžku Olomouckého kraje. Na severovýchod, severozápad i jihozápad od výběžku je už polské území, jen jihovýchod výběžku je spojen s Českou republikou.
- Do Bílé Vody se lze dostat autobusem z Jeseníku. Do Jeseníku jezdí vlaky od Zábřehu (Praha, Brno, Olomouc) nebo od Krnova (Ostrava, Bohumín).
- Autobusy do Bílé Vody jedou přes Javorník, do kterého se bude výlet nazpět stáčet.
Neznámá známá Bílá Voda
Bílá Voda (německy Weißwasser, polsky Biała Woda) je nejsevernější i nejzápadnější obec Českého Slezska a okresu Jeseník (a tudíž i nejsevernější obec Olomouckého kraje).
Piaristé přinesli filozofii a hudbu
Obec má pohnutou historii. Olomoucký kanovník Jakub Arnošt hrabě z Lichtenštejn-Kastelkornu se roku 1714 rozhodl na svém panství v Bílé Vodě zřídit piaristickou kolej. Hlavním účelem příchodu piaristů bylo zřízení škol – triviální školy a gymnázia – ve kterých roku 1727 zahájili vyučování. V roce 1751 k nim přibylo i filosofické studium otevřené i světským žákům. Zvláštní a významnou částí vzdělávání v Bílé Vodě byl hudební seminář, založený roku 1733, který si vydobyl značnou pověst. Když byl roku 1872 předán do světské správy, zůstali piaristé do roku 1938 už jen jako správci místní fary.
Řádové sestry zajišťovaly vzdělání dívek
Roku 1876 se do Bílé Vody přemístil slezský provincialát Chudých školských sester naší Paní. Pro řadu přestěhovaných a nových institucí – provincialát, noviciát, kandidaturu, učitelský ústav, obecnou školu, hospodyňskou školu s penzionátem – musely sestry vedle koleje postavit a pronajmout další budovy. Po přestěhování řádu některé sestry dále provozovaly mateřskou, obecnou a hospodyňskou školu a útulek pro přestárlé řeholnice.
Komunisti vytvořili největší ghetto řeholnic
„V září roku 1950 byly v na území Čech a Moravy zrušeny všechny ženské kláštery a řeholnice různých řádů a kongregací byly násilně svezeny do sběrných klášterů; jedním z vybraných míst byla právě Bílá Voda. Postupně se zde shromáždila snad největší církevní komunita v Evropě, čítající až 450 řeholnic najednou; vystřídalo se zde asi 1000 sester, z nichž mnohé jsou pohřbeny na místním hřbitově,“ uvádí Wikipedie.
V Bílé Vodě je zřízeno muzeum. „Můžete se seznámit, v jakých podmínkách zde sestry žily a jak přes veškerou snahu a úsilí tehdejší vládnoucí komunistická garnitura nedokázala v těchto ženách zlomit jejich víru a odhodlání,“ dočítáme se na oficiálních stránkách obce Bílé Vody.
„Dovolená“ v nemocnici v Bílé Vodě
Po prohlídce muzea a hřbitova turisté pokračují po zelené a červené turistické značce ke zdejšímu zámku. Kolem roku 1690 si ho zde postavil Karel z Lichenštějna. Zámek je také „slavný“, třebaže jiným způsobem. Sídlí zde známá Psychiatrická nemocnice Marianny Oranžské. „Léčebná péče je zvláště vyhledávána klienty trpícími závislostí na alkoholu a jiných psychoaktivních látkách, pro které je k dispozici několik léčebných programů včetně začleněné terapeutické komunity pro drogově závislé,“ píše se na stránkách nemocnice.
Moravská Blueberry Hill, Borůvková hora
Turistická značka zavede k rozcestníku, kde odbočíme vlevo na zelenou značku. Podél obory, Hlubokým dolem, přes rozcestníky Šafářova skála a U tří lip se dojde až na rozcestí Pod Bílou skálou, kde se „přestupuje“ na červenou turistickou značku. Vede na Borůvkovou horu, asi nejpopulárnější kopec Rychleb. Stojí na ní rozhledna a malá „občerstvovna“.
Tajné místo setkávání československého a polského disentu
Rozhledna Borůvková hora byla otevřena byla 7.10.2006. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 24 metrů se návštěvníkům nabízí nádherné výhledy na Rychlebské hory a roviny v sousedním Polsku. Vedle věže se nachází i malá kamenná chata pro turisty.
Na Borůvkoví hoře již v minulosti dvě dřevěné rozhledny stály, ale nikdy nevydržely déle než deset let. Za totality se zde scházeli čeští a polští disidenti. Václav Havel se tu setkal s předákem Solidarity Adamem Michnikem.
Nová věž má kovovou konstrukci obloženou dřevem. Rozhledna umožní výhled mimo jiné na Otmuchowské a Nyské jezero, Londek Zdroj na polské straně a na Šerák, Praděd, Smrk, Králický Sněžník a při výborné viditelnosti jdou vidět i Krkonoše. Na vrchol rozhledny je třeba překonat 155 schodů. Rozhledna je otevřena celoročně. Vstup je zdarma.
Nocleh bude v Travné. Nebo tam někde
Po modré značce se sejde do vesnice Travná. Název Travná byl uměle vytvořen. Do roku 1948 se obec jmenovala Krutvald, německy Krautenwalde. Je třeba bedlivě sledovat značení, protože z široké hlavní cesty modrá značka nečekaně odbočuje vpravo. Po cestě je možno potkat odvážné bikery, protože cesta je součástí Rychlebských stezek.
V obci Travné je také dost k vidění. Kostel s farou, kamenným mostem, kaplí Panny Marie La Salette a křížovou cestou byl prohlášen 19. března 2003 kulturní památkou ČR.
- V Travné jsou dva penziony, jeden z toho je ovšem otevřený jen někdy. Případný nocleh je ovšem možno telefonicky domluvit v obou z nich.
Překvapení v Račím údolí
Druhý den se vyjde z Travné po modré turistické značce k rozcestníku Pod Zálesím a dále na Štít a Čertovy kazatelny. Od nich dolů do Račího údolí, což je místo, kde návštěvník žasne. Ne, nečeká ho potok plný „klepetnatců“. Možná tam někdy byli, třeba i stále jsou. Ale turistu překvapí secesní budova, postavená jako výletní místo – Tančírna.
Do Tančírny se opravdu chodilo tančit
„Dříve jedna z nejkrásnějších staveb v okolí Javorníku. Tančírna a restaurace se sálem, postavená v secesním stylu, patřila k vyhlášeným výletním místům obyvatel Javorníku i širokého okolí. Oblíbené byly pěší procházky z Javorníku, přes Jánský vrch, Čertovy kazatelny, hrad Rychleby a zpět do Račího Údolí, nebo z Nových Vilémovic do Račího Údolí přes Červený Důl. Před válkou se zde o sobotách konaly zábavy, o nedělích čaje s hudbou. Parčík vznikal společně s Tančírnou roku 1903. Jednalo se o přírodně-krajinářskou partii s pravidelnými prvky v centrálním prostoru před schodištěm do budovy,“ čteme na stránkách obce Javorníku
Zchátrala, a pak znovu ožila
Chátrání Tančírny, tak jako jiných turistických a historických objektů, započalo po konci druhé světové války. Jednak z prioritních a logických důvodů obnovy země po válečných letech, dále pak také z důvodů vylidnění sudetských oblastí a s tím souvisejícího nedostatku pracovní a tedy i kupní síly obyvatelstva.
Zničená Tančírna, jejímž majitelem je v současné době obec Bernartice, byla po rekonstrukci znovuotevřena 24. července 2015. V současné době se v Tančírně konají kulturní a společenské akce, jako jsou koncerty, výstavy, přednášky, taneční večery a literární čtení. Z hlediska dispozičního uspořádání slouží dvoupodlažní objekt jako stálá expozice historie a současnosti objektu, Račího údolí a Rychlebských hor.
Do Javorníku a potom už domů
Od Tančírny to už je co by kamen dohodil do Javorníku, kde výlet končí. Z Javorníku se turisté dostanou autobusem do Jeseníku a odtud v jiné směry.
Rychlebské hory: Další tipy
- Rychleby: Z Vidnavy do Javorníku
- Z Jeseníků do Rychlebských hor
- Z Písečné do Vidnavy. Jeskyně, vyhlídka a historické město
